Moje studna endorfinů

Moji milí stárnu...dojímají mě koledy i pohádky. Vánoce jsem nikdy moc nemusela, přišlo mi to všchno zbytečně moc přeceňované, všechno to chystání, nakupování a uklízení.. a upřímně byla jsem vždycky překvapená a zklamaná, jak rychle ten štědrý den utekl! Ano mami,:-), vím, člověk se má radovat z maličkostí, to jsem taky nikdy moc neuměla, ale poslední roky si snažím uchovávat v mysli okamžiky a chvíle až fyzicky pociťovaného štěstí. A jednou z těch chvil je i chvíle kdy naše děti zozbalují dárky. To nadšení, úsměvy, nedočkavost a blažené úsměvy...to je k nezaplacení:-) Takže tímto mým dětem děkuju, že mi umožnily se na ten sváteční den podívat jejich dětskýma očima. Doufám, že na to nikdy nezapomenu. No uznejte, za tohle ten shon přece stojí, ne? :-)Krásné svátky!!! PS: Obrázek mojí téměř sedmileté dcery. Ona, náš Albert, synovci Václav a Matouš u babičky na Vánoce. Prostě naše jednička(Lada), dvojka(Vašík), trojka( Bertík) a čtyřka( Matoušek)v akci:-)